Další povídečka. Je to takové..mno..nějak nevím jak to nazvat. Možná horor, možná blbina :) Jen se toho nelekněte, a předem přiznám že s hlavní postavou nemám nic společného :) Přeji příjemné čtení ...
Killing moon
Měsíc…. Ten stříbrný měsíc. Provokuje, vábí, tiše mě láká. Vyzývá. Jakoby mi říkal "Pojď ! Pojď si hrát!" A ano. Já chci. Chci si hrát….
Noční chlad pomalu krouží kolem. Ale mě nevadí. Vyhovuje mi to. Dnes je ta noc. Noc s velkým N. Noc na kterou se těším tak dlouho. Vždy je to tak dlouho. Tolik čekání jen pro jednu noc. Ale dnes to bude jiné. Žádné převleky. Žádné skrývání se. Pomalu se natáhnu na sedadlo spolujezdce. Rukavice. Čisté. Nové. Natáhnu si je. Hezky pomalu. Žádný spěch. Není třeba spěchat. Ve zpětném zrcátku spatřím svou tvář. Ano, můžete o mě říct, že jsem zrůda. Ale nutno dodat, že navýsost čistotná zrůda. Nenechávám po sobě nepořádek. Ne jako on. V záznamech má jen sedm obětí. Může jich být i víc. Je jich víc. Malí chlapci. Mohlo jim být tak deset let. Všichni mrtví. Zabalení do černých igelitových pytlů. Pohřbení pod jeho záhonem s růžemi. Rudé růže. Jak krásně kontrastují s jeho černou duší….
Cosi se ve mně pohne. Znám ten pocit. Je čas. Čas jít. Ano, dnes si to užijeme. Jen já a on. Bude to zábava. Vždycky je… Pomalu vystoupím z auta. Žádný spěch. Neunikne. Dveře starého Jeepu se tiše zavřou. Nikdy nespěchám. Vykročím k domu. Je ztichlý, tmavý. Hezký dům. A záhony růží. Rudých růží. Všude okolo mě. Strčím ruku do kapsy. Je tam. Tichá, přítulná. Měkká a pevná. Stočená struna. Dnes to bude ona kdo mi pomůže. Která pomůže jemu. Možná že on to neocení. Nevadí.
Tmavá postava dojde mezi záhony růží až k domu. Tiše, nespěchá. Pohyby vláčné jako kočka, připravená k útoku. Stačí jen chvilka. Zámek dveří není překážka. Vejde do srdce domu. Dveře se tiše zavřou. O chvíli později je slyšet jen tlumený výkřik a sípavé zvuky. Trvá to jen chvilku. Jen chvilka než je ticho. Netrvalo to ani dvě hodiny. Ze dveří domu vyjde tmavá postava. Zamíří k autu. Za sebou vleče černý igelitový pytel. Dotáhne ho k Jeepu. Ve vlhké trávě po něm zůstane jen blátivá cestička. Brzy zmizí. Jen naloží svůj temný náklad do auta. Dveře zacvaknou. Motor zamručí, rozsvítí se červená světla. Jen couvne než zmizí na cestě mezi stromy.
Je ticho. Dům je temný, neobydlený. Vánek cuchá lístky stromů a růží. Rudých růží. Jeden z rudých lístků se uvolní. Pomalu se snáší k zemi, klidný, smířený. Dopadne do blátivé cesty v trávě….
Ale je to fakt pěkný.
ale tohle se mi psalo hrozně lehce, slova do vět a věty do odstavců...plynulo to tak nějak samo a tohle z toho vypadlo :) jinak sem se nechala lehce inspirovat knížkou, ale spíš to píšu za anonymní postavy :) (nemám fantazii na jména) a kompletního průvodce vraždama nechystám 
Super, Leito!! Nwm, co k tomu dodat... ale jak si sama řekla, taky sama nevíš jak to nazvat. Ale blbina to není! Je to skvělý, vážně!! Jen... vážně nwm, jak to popsat... prostě povídka pro silnější žaludky a to tam toho tolik není... :)
Fakt suprový... nemám slov... jen tak dááál ;)