na Blog.cz

S novým layoutem (asi jste si všimli) přichází i nová povídka - Ready to Break, nekoukejte na detaily, je to chvilkový nápad. Přeji hezké čtení.

Cosi zašramotilo a paprsek světla sklouzl o několik centimetrů níž. Muž s prošedivělými dlouhými vlasy se zarazil v psaní a zvedl zrak ke světlu. Malá lampička sklouzla po podpěře palandy ještě o kousek níž. Chvilku na svůj jediný zdroj světla nehnutě zíral a nejspíš přemýšlel. Nevypadal hloupě, ani staře. Oči byly stále mladé, živé, zvědavé, ač tělo chátralo, kila přibývala a dřív kaštanové vlasy šedivěly, oči se nezměnily. Zvedl se a spustil nohy z postele. Lehce ucukl, když se dotkly studené podlahy. Místnůstka byla malá, příliš malá i pro jednoho než pro dva. Pomalu jí přejel pohledem, od chladného, lesklého kovu na jedné straně, přes studenou, zelenou zeď až na malé umyvadlo a záchod v rohu u záhlaví postele. Opět cosi zašramotilo. Po stěně se snášel světlý stín drobného prachu, až dopadl na zem před toaletou. Jeho zrak se stočil až ke stropu. Tam v rohu, u stěny, ta vlhká skvrna. A od ní jemná, lehce rozvětvená prasklina, sahající teď už pomalu ale jistě téměř do poloviny zdi.

"Kampak koukáš, zlato?" ozval se ode dveří cely jízlivý hlas. Vyhublý muž se opíral zády o mříže, tmavé vlasy nad čelem rozcuchané, rukou si je uhrábl a přejel si jí po bradě.

Trestanec pomalu stočil zrak na příchozího. "Co tu chceš?"

"Jen taková .."zdvořilostní návštěva." ušklíbnul se tázaný a jemně si prsty bubnoval na hruď.

Muž v cele neodpoveděl, jen se tiše chladně díval.

"Snad tu plíseň nechceš zhypnotizovat?" pokývl příchozí hlavou na skvrnu na zdi. Opět cosi zašramotilo a ze zdi se snesla další hromádka prachu. "A tohohle se neboj. Strašidla tu ještě nemáme." Přejel si provokativně jazykem rty a otočil se k odchodu. "To jen Scofield přestavuje nábytek."