16. listopadu 2008 v 22:40 | Buff
|
---
Probudila se.
Venku stále zela temnota, byla ještě hluboká noc.
Zamrkala naslepo a podívala se před sebe. Chladné okovy ji dřely do zápěstí a před ní se tyčily těžké železné mříže, pod kterými běhaly krysy a ohryzovaly odpadávající štěrk. Pokývala hlavou a zasténala bolestí.
Věznili ji už tři měsíce. A to proto, že se odvážila šlapat hadovi na ocas. Nikdy nečekala, že se pro ni stane tato situace bezvýchodnou, vždyť měla vše pod kontrolou... kdyby ji ta ruská svině nepoznala, nic by se nestalo...
Ale teď není čas na přemýšlení co by, kdyby, musí zachovat chladnou hlavu, i když s otřesem mozku s uschlým pruhem krve na krku to jde přece těžko.
Byla špičkovým agentem FBI, měla být povýšena, ale teď?
Visela na těžkých okovech přibitých ke zdi, sotva dýchala, byla podviživená a malátná, ale přes to se snažila neomdlít.
Cítila, že smrt k ní nemá daleko, ale nesmí se poddat. Co ji vždycky učil náčelník Bennet? Ať už se stane cokoli, musíš vydržet, holčičko. Máš ještě naději, tak se jí chop. Já vím, že Ty to dokážeš.
Když si vzpomněla na svého otce, píchlo ji u srdce. Věděla, že zklamala. Těď už víru nemá, všechno ztratila. Pouze přežívala v nejzatuchlejší a nejvlhčí místnosti, kterou kdy měla čest poznat.
Chvílemi nechápala, co udělala špatně, proč ji ten zasraný pilot nahoře raději nepošle na onen svět... ale ne. Oni s ní mají jiné plány. Každý s ní ma svůj plán, ať už je jiný či horší.
Nadechla se tak hluboce, až se rozkašlala. V puse měla sucho a chyběl jí nikotin. Ne, že by byla vášnivou kuřačkou, ale v této chvíli měla pocit, že by dokázala vykouřit celou krabičku Davidoff na posezení.
Oh, cigaretový dým.
Postesklo se jí. Cítila, že ztrácí vědomí, ale musela vydržet. Když si vzpomněla na Jamese, Jaye, Shane, Mellisu, Eliz a Rebeccu... Taky Chaz. Co by dělala bez Chestera?
Člověk, s kterým se mohla opít, a nikdy by jí za to nekázal o mravních způsobech chování.
Člověk, který ji dokázal vyslechnout, mohla se u nej vybrečet a pak ji vždycky rozesmál.
Tak přesně takový byl Chester Darell, Taylorin nejlepší přítel, jakého kdy měla to štěstí potkat. A zrovna teď ho tak potřebovala. A nejen Chaze.
Potřebovala všechny. Nejvíc však svého tátu, který by ji svými historkami o jejím dětství vrátil nejmíň o 20 let zpátky.
Pokaždé, když jí před spaním vyprávěl pohádku o jednom silném rytíři a spanilé dívce, uvězněné v zakleté věži. Jak se mu choulila v náručí a skákala mu do řeči, oba se vždy rozesmáli. A pak přišla máma a pokárala je za to, že je pozdě a Taylor musí jít spát.
Maminka. Ta Tay chyběla na světě ze všech nejvíc. Odešla jí moc brzo. Bylo jí teprve šestnáct. Od té doby ji neprodleně trápí noční můry, ale vždycky u ní někdo byl. Někdo, kdo ji dokázal ochránit. A tím byl Jamie. Utěšoval ji, cítila se u něj svá, silná a žádaná. Milovala ho nadevše a život bez něj si už nedokázala představit. Ucítila další ostré bodnutí u srdce, ale přestala ho vnímat v momentě, kdy se opět zahloubala do svých chaotických myšlenek.
Myslela, že zešílí, neustále nad něčím přemýšlela, její mozek se nehodlal zastavit. Nejradši by ho jedinnou přímou střelou poslala k protější zdi, ovšem, to udělat nemůže. Nesmí se jen tak vzdát.
Přála si den plný radosti. Přála si být absolutně někde jinde. Toužila po něčem jiném než hladu, žízni a nicotě.
Nevěděla, co dělat dřív. Rukama hýbat nemohla, stejně je skoro necítila a její bezvládné tělo bylo taky k ničemu.
Mohla jen čekat a doufat. Čekat na záchranu a doufat v to, že ji najdou.
Naděje jí zůstala, ale i tak věděla, že je nulová. V tu chvíli zasvítil Měsíc na místnost za mřížemi a v jejích očích se objevil strach. Stála tam mohutná silueta muže a z kapsy mu trčel nůž...
____________________________________________
oo, líbí líbí, jsem napnutá co se dělo a co se bude dít... zatím's mě chytla =o) btw, zajímalo by mě, jestli je Chaz inspirovaný Chazem, omCh =oD